Okoř

1. ^CNa Okoř je cesta jako žádná ze sta, r^G7oubená je stroma^Cma,
když jdu po ní v létě, samoten na světě, ^G7sotva pletu noha^Cma,
^Fna konci té cesty ^Ctrnité ^D7stojí krčma jako hr^G7ad,
^Ctam zapadli trampi, hladoví a sešlí, ^G7začli sobě notov^Cat.

R. ^CNa hradě Okoři ^G7světla už nehoří, ^Cbílá paní ^G7šla už dávno ^Cspát,
ta měla ve zvyku ^G7podle svého budíku ^Co půlnoci ^G7chodit straší^Cvat,
^Fod těch dob, co jsou tam ^Ctrampové, ^D7nesmí z hradu ^G7pryč,
^Ca tak dole v podhradí ^G7se šerifem dovádí, ^Cvzali jsme ^G7od komůrky ^Cklíč.

2. Jednoho dne zrána roznesla se správa, že byl Okoř vykraden.
nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden,
šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici,
místo aby hlídal, vášnivě jí líbal, dostal z toho zimnici.