Pavoučí

1. H^Dned za dveřma ^D7/9do kuchyně
v^Ge stříbrné pav^Hdimučině
s^Dtarej tlustej ^Hmipavouk slastně^G dří^Amá
n^Da sporáku voní^D7/9 právě
h^Govězí ve vlast^Hdimní šťávě,
p^Davouka to^Hmi zřejmě nedojí^Amá.^D

2. Jak tak vánek houpá pavučinou,
hlavičkou mu zvolna plynou
vzpomínky na trinásteho mája,
jak v pokoji za reprobednou
randil s pavoučicí vzhlednou
a k tomu jim zpíval božskej Kája.

R. S^Dvět byl tak ^F#minádherně p^Gavoučí^D,
v^Goňavej, rů^Džovej
a^G taky trochu z^Alatej,
všechny z^Dábrany se rychle
k zemi p^Gorou^Dčí,
^F#mi7 a pok^Hmiud vím, tak ^F#mi7žádnej pavouk
n^Gebyl nikdy s^Avatej.

3. Jen pár metrů od pavouků
kdosi šeptal vážně: Brouku
ty jsi stále krásnější a sladší,
to v obýváku na pohovce
věnoval se paní Žofce
v zastoupení Franta Novák mladší.

R. Celej svět byl krásně pavoučí,
voňavej, růžovej
a taky trochu zlatej,
všechny zábrany se rychle
k zemi poroučí,
a žádnej Novák ani pavouk
nebyl nikdy svatej.

4. Hned za dveřma do kuchyně
ve stříbrný pavučině
starej tlustej pavouk dřímá
a Franta Novák baští
hovězí ve vlatní šťávě
a oba vzpomínají, jak to tenkrát bylo príma.