Zlaté údolí

1. Mokro v b^Aotách, píseň v n^Gotách nikdy n^Aepsanou,
slunce pálí, že i sk^Gály úpal d^Aostanou,
jen ^Gosamělý balvany, až ^Fuslyší tvé přiznání,
ti ř^Deknou, že jsi dávno ztratil sm^Eěr
a že p^Aatříš mezi p^Gohany
a m^Físto na jih t^Eáhneš na sev^Aer.

R. Zlatý ^Cúdolí, touha vzd^Eálená,
je ch^Fimérou všech dálek modrav^Gejch,
zlatý ^Cúdolí, co jen v^Eítr zná,
ti v h^Forkým srdci vypaluje c^Gejch,
jak je vzd^Aálený každý m^Eámení
a dr^Fuhá strana řeky nemá bř^Geh,
zlatý ^Cúdolí, zlatý ^Eúdolí
je c^Felej život s r^Gancem na zád^Cech.

2. Snad tě k cíli dobrý víly jednou dovedou,
slunce hoří, zlatí oři z dálky přijedou,
když zmizí fata morgana, je zpověď dávno napsaná
do kamene mlčenlivejch skal,
než se někdo cestou zastaví,
pak bude psáno, že jsi tady stál.