Vítr to ví

1. ^CMíle a ^Fmíle jsou ^Ccest, které ^Amiznám,
^Cjdou trávou i ^Fúbočím ^Gskal,
^Cjsou cesty ^Fzpátky a ^Cjsou cesty ^Amitam,
a ^Cjá na všech ^Fs vámi ^Gstál,
^Cproč ale ^Fblátem nás ^Ckázali ^Amivést
^Ca špínou si ^Ftřísnili ^Gšat?

Ref. To ^Fví snad jen ^Gdéšť a ^Cvítr kolem ^Aminás,
ten ^Fvítr, co ^Gzačal právě ^Cvát.

2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou,
Bůh ví, co růží, jenž dál mohly kvést,
spí v špíně těch práchnivých blat?

3. ^CDejte mi ^Fstéblo a ^Cjá budu ^Amirád,
i ^Cstéblo je ^Fzáchranný ^Gpás,
^Cdejte mi ^Fflétnu a ^Cjá budu ^Amihrát
^Ca zpívat a ^Fptát se ^Gvás,
^Cproč jen se ^Fúděl tak ^Crád mění ^Amiv bič
^Ca proč že se ^Fmá člověk ^Gbát?