Včela

Písnička z předrevolučního období, věnovaná Jarku Nohavicovi.
Na okno zaťukal nesměle červenec v růžovým hávu
já právě psal píseň o včele před sebou desátou kávu
Ač múzy mě líbají s nechutí a nápady dost těžko hledám
včera mi stačilo bodnutí do místa na který sedám
Rychle jsem vopustil lenošku jak se mi nestalo léta
při pohledu na včelu nebožku náhle mě napadla věta
Jak málo vod sebe dělí osudy lidí a osudy včelí
jak málo vod sebe dělí osudy lidí a včelí
Ať zpíváš či hraješ divadlo či jinak ničíš si zdraví
dostal jsi do vínku žihadlo namísto okrasy paví
A města jsou státečky ve státě malá království s vlastními králi
každej dle vlastních zákonů trestá tě dle vlastní potřeby chválí
Tohle tě k obraně donutí a vznikne vosudná věta
to tvoje mrňavý bodnutí do zadku velkýho světa
Světa se jen malinko ošije sedne si vo kousek dále
snad jenom na chvilku ožije pár místních dvořanů v sále
Pak třeba z Brna či ze Svitav přiletí rychlostí střely
poněkud úřední epitaf o konci bláhový včely
Jak málo vod sebe dělí osudy lidí a osudy včelí
jak málo vod sebe dělí osudy lidí a včelí
Já neříkám že mi to nevadí mám-li mít tuhletu smůlu
jenže kolik je těch co nás nahradí tolik co včel v každým úlu
tolik co včel v každým úlu
vcela.jpg