Trajda copatá

1. Já snad ^Emihned, když jsem se ^Dnarodil, na ^Gbludnej ^Dkámen ^Gšláp,
a do školy moc ^Dnechodil, i ^Emitak je ^Dze mě ^Emichlap,
velký ^Gdusno, který ^Dnad hlavou mi ^Gdoma ^Dvise^Glo,
drsnýmu chlapu ^Dnesvědčí, já ^Emiťuk si ^Dna če^Emilo. ^DGDGCG

Ref. Má^Gma mě doma držela a ^Dtáta na mě dřel,
já moh jsem jít hned študovat, ^Gkdybych jen trochu chtěl,
voženit se, vzít si ňákou ^Dtrajdu copatou
a za její lásku platit ^Gcelou vejplatou, hó ^Emihou.

2. Potom ^Emido knajpy jsem ^Dzašel a tam ^Guslyšel ^Dten ^Gžvást,
že na lodích je ^Dveselo a ^Emifasu^Djou tam ^Emichlast,
a tak ^Ghonem jsem se ^Dnalodil na ^Gstarej ^Dvetchej ^Gkřáp,
kde kapitán byl ^Dkořala a ^Emiřval na ^Dnás jak ^Emidráb. ^DGDGCG

3. Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach
my lodníci se sázeli, kdo přežije ten krach,
všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas
a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

4. Kolem ^Emizubama už ^Dcvakali žra^Gloci ^Dhlado^Gví,
moc nikomu se ^Dnechtělo do ^Emivody ^Dledo^Emivý,
k ránu ^Gbouře trochu ^Dustala, já ^Gmořskou ^Dnemoc ^Gměl,
všem, těm co žijou na ^Dsouši, ^Emivšem ^Dtěm jsem ^Emizávid^Děl.^GDGCG

5. Jako zázrakem jsme dojeli, byl každej živ a zdráv
a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv,
na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,
teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh mít.