Toulavej

1. Někdo z ^Amivás, kdo chutnal ^Gdálku, jeden z ^Amitěch, co rozu^Eměj,
ať vám ^Amipoví, proč mi ^Gříkaj, proč mi ^Fříkaj Toula^Amivej.
Kdo mě ^Amizná a v sále ^Gsedí, kdo si ^Amimyslí, je mu ^Ehej,
tomu ^Amizpívá pro všed^Gní den, tomu ^Fzpívá Toula^Amivej.

R. ^FSobotní ráno mě ^Gneuvidí ^G7u cesty s klukama ^Cstát,
^Fna půdě celta se ^Gprachem stydí ^Fa starý songy jsem ^Gzapomněl hrát, zapoměl ^Amihrát.

2. Někdy v noci je mi smutno, často bejvám doma zlej,
malá daň za vaše umí, kterou splácí Toulavej.
Každej měsíc jiná štace, čekáš, kam tě uložej,
je to fajn, vždyť přece zpívá, třeba smutně, Toulavej.

3. Vím, že jednou někdo přijde, tiše pískne: no tak jdem,
známí kluci ruku stisknou, řeknou: vítej, Toulavej.
Budou hvězdy jako tenkrát, až tě v očích zabolej,
celou noc jim bude zpívat jeden blázen toulavej.

R. Sobotní ráno nám poletí vstříc, budeme u cesty stát,
vypráším celtu a můžu vám říct, že na starý songy si vzpomenu rád, vzpomenu rád.

4. Někdo z vás, kdo chutnal dálku, ...