Taxík

1. Js^Di už dlouho pr^D#dimyč a nikdo bl^Emi7ízkej není n^Edimablízku,
pštr^Hmios je na tom l^F#miíp, ten může st^Grčit hlavu d^Ao písku,
a j^Gá ji strčím d^Ao okýnka n^F#mi7ejbližšího t^Hmi7axíku,
ř^Geknu: pane t^Daxikáři, dv^Gakrát kolem r^A7ovník^Du.^D#dim^Emi7^Edim

2. Taxikář se s pochopením a se mnou vrhne do proudu
aut, co trochu připomínaj' karavanu velbloudů,
budeme se zvolna houpat noční městskou Saharou,
onen pán mi bude třeba líčit trable se starou.

R. S^Gemeleme všechno možný: ž^E7enský, fotbal, politiku,
n^Dic nestojí z^D/C#a nic, ale hl^Gmaj7/Havně, že nám ch^D7/Autná,
^Ga ve zpětným zrcátku toho ^E7erárního žigulíku
zm^Aizí moje trápení a vš^A+echno bude putna.

3. Jsi už dlouho pryč a já se vozím v noci taxíkem
s ukecaným, s užvaněným, ale s prima chlapíkem,
co mi říká při loučení:"Jó, mladej, život je pes,
tak to bude, počkej moment, pět set dvacet káčées."