Spona

1. ^DDo prachu ^Emicesty ^Gpíšu svůj ^Džal, poslední ^Emištěstí ^Cosud mi ^Dvzal,
čím láska ^Gvzniká, ^Atím zachá^Dzí, tuláka ^Emipíseň ^Gdoprová^Dzí.

R. Je to ^Gsmutnej den a ^Acesta daleká ^Dčlověka leká,
vzpomínka na ^Gtvou krásu, ^Aje to smutnej ^Dden,
ja musím ^Godejít, vše co ^Asi mohu vzít,
je spona ze tvých vla^Dsů. ^EmiVzpomínám ^Gna tvou krá^Dsu.

2. Co tulák má, to neztratí, co osud vzal, to nevrátí,
s obrázkem jejím jdu světa kraj, když se ti stejská, kytaro hraj.

3. Až budeš jednou u cesty stát, vzpomínat toho, kdo tě má rád,
pak přijde tulák, ruku ti podá, třesoucí dlaní sponu ti dá.