Slavíci z Madridu

R. ^AmiLalalala...^{EmiH7EmiAmiEmiH7Emi}

1. ^EmiNebe je modrý a ^H7zlatý, bílá sluneční ^Emizáře,
horko a sváteční ^H7šaty, vřava a zpocený ^Emitváře,
vím, co se bude ^H7dít, býk už se v ohradě ^Emivzpíná,
kdo chce, ten může ^H7jít, já si dám sklenici ^Emiví^E7na.

R. ^AmiŽízeň je veliká, ^Emiživot mi utíká, ^H7nechte mě příjemně ^Emisnít,
^Amive stínu pod fíky ^Emiposlouchat slavíky, ^H7zpívat si s nima a ^Emipít.

2. Ženy jsou krásný a cudný, mnoha se ve mně zhlídla,
oči jako dvě studny, vlasy jak havraní křídla,
dobře vím, co znamená pád, do nástrah dívčího klína,
někdo má pletky rád, já si dám sklenici vína.

3. Nebe je modrý a zlatý, ženy krásný a cudný,
mantily sváteční šaty, oči jako dvě studny,
zmoudřel jsem stranou od lidí, jsem jak ta zahrada stinná,
kdo chce, ať mi závidí, já si dám sklenici vína.