Růže kvetou dál

1. ^D7Ty, kdo ^Gbloudíš sám a ^G7sám dlažbou ^Cměst a jejich ^Gšpínou,
smutkem ^Cdní a nudou ^Glínou, já tě ^Fzná^D7m,
ty, kdo ^Gztratils' přízeň ^G7dam, kdo jsi ^Clásce ustlal v ^Ghrobě,
škodíš ^Ctím jenom sám ^Gsobě, že jsi ^Fsám^D7.

Ref. [: Podí^Amivej, kvete ^Drůže, podí^Hmivej, kvete ^Drůže,
podí^Amivej, kvete ^Drůže, ta ^Gtvá^D. :]

2. ^D7Ty, kdo ^Gnevíš kudy ^G7kam samou ^Cbídou koncem ^Gtýdne,
nemáš ^Cmládí právě ^Gklidné, já tě ^Fzná^D7m,
kdo se ^Gtopíš jako ^G7prám v naší ^Crozbouřené ^Gdobě,
v téhle ^Cchvíli právě ^Gtobě poví^Fdám^D7.

3. ^D7Ty, kdo ^Gznáš se k ^G7dětským ^Chrám, co tě ^Gbosé nohy zebou,
počkej ^Cna mě, půjdu s ^Gtebou, já tě ^Fzná^D7m,
slunce ^Gzamklo zlatý ^G7chrám, noc, ta ^Cdáma v černé ^Gróbě,
volá ^Chvězdu a jdou ^Gobě přímo k ^Fvám^D7.