Polámaný anděl touhy

1. Kd^Ayž padne noc, mé s^Hadd9/Ardce osiří, n^Hmia duši k^Dámen mi s^Aedá,
po nebi letí mil^Hadd9/Aostní verbíři, mn^Hmiě to k nim př^E7ipojit se n^Aedá,
spadl bych dolů na b^Hmietonovou zem j^Dak široký, tak dl^Aouhý,
když padne noc, já be^Hmiz tebe jsem p^E7olámaný anděl t^Aouhy, na na na^Hmi ...^E7AHmiE7A

2. Když padne noc a tíží peřina a z dálky jsou slyšet vlaky,
je jako věčnost každá vteřina, a to mi nepřidává taky,
po městě chodí lační kocouři, a mě to občas v duši sevře,
jsou noci, v kterých, kdo oči zamhouří, ten už je nikdy neotevře, na na na ...

3. Když padne noc na všechna nároží, přemýšlím zběsile o tom,
kam bych teď svoje horké ruce položil a co bych udělal potom:
spadl bych dolů na betonovou zem jak široký, tak dlouhý,
když padne noc, já bez tebe jsem polámaný anděl touhy, na na na ...