Pohádka máje

1. Pr^Godejná slečno, k^Doupím trochu citu, n^Emiehleďte, prosím, n^H7a váhu,
h^Coďte mi kl^Edimíče ^God vašeho b^E7ytu, n^A7ež zase ztratím odvah^Du.

2. Nechte tu rtěnku na toaletním stolku, sundejte tu blond paruku,
je první máj a chci mít svoji holku, vodit ji parkem za ruku.

R. Protože (třeba že) l^Hmi7áska je pěkná kr^Emi7atochvíle, láska je k^Hmi7apka medu do čaj^E7e,
co bylo č^Amierné, r^Dázem změní v b^Gílé^Emi a z králů d^Amiělá l^A7okaj^De,
protože (třeba že) l^Hmi7áska je dárek t^Emi7elevize, když nechá p^Hmi7auzu mezi pořad^E7y,
láska je z^Amiápis v ^Dúčetnické kn^Gize^Emi, láska je sp^Amiort, a kd^Do chce zůstat v l^D#ize,
nesmí nic d^Gát, a vlastně: pr^Hmioč tak^Emiy, ^G když stačí b^Cavit d^Divák^Gy.

3. Počkáte asi na lepšího lovce, kam mám to vám vlézt? Na záda?
Já nejsem z těch, co pobloudilé ovce zahání zpátky do stáda.

4. Chtěl jsem jen, vážně, koupit trochu citu, a ne vás nechat se uzívat,
chvíli se projít městem za úsvitu a pak si s vámi zazpívat.