Osamělé město

1. ^CTen den, co vítr ^Dlistí z města ^Gsvál,
můj ^Cdžíp se vracel, ^Djako by se ^Emibál,
že ^Casfaltový ^Dmoře odliv ^Gmá
^Ca stáj, že svýho ^Dkoně nepo^Ezná.

Ref. Řekni, ^Gkolik je na světě, kolik je takovejch ^Dměst,
řekni, ^Amikdo by se vracel, když všude je tisíce ^Emicest.
Tenkrát, ^Gkdyž jsi mi Terezo řekla, že ráda mně ^Dmáš,
tenkrát ^Amiptal jsem se Terezo, kolik mně polibků ^Emidáš.
napo^Dsled, napo^Gsled.

2. ^CJá z dálky viděl ^Dměsto v slunci ^Gstát
a ^Cdál jsem se jen ^Ds hrůzou musel ^Emiptát,
proč ^Cvítr mlátí ^Dspoustou oke^Gnic,
proč ^Cv ulicích jsou ^Dauta, jinak ^Enic.

3. Do ^Cprázdnejch beden ^Dzotvíranejch ^Gaut,
zazní^Cvá od ně^Dkud něžnej tón ^Emiflaut
a v ^Czávějích sta^Drýho papí^Gru
^Cválejí se ^Dklapky z klaví^Eru.

4. Tak bloudím tímhle strašným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám.
Jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a osamělý město mlčící.