Oči má sněhem zaváté

Ami

Emi

Dmi

Ami7

Fmi

1. ^COči má sněhem ^Amizaváté, v ^Emiduši má chladný stín,
^Dmirampouchem srdce proklaté, studený ^Amihlas,
na dlani ^Dmimráz, ^E7ledový ^Amiklín.^G7
^CSlunce svit marně ^Amiútočí, ^Emijejí cit neroztál,
^Dmiprosím vás, pane průvodčí, zastavte ^Amivlak,
už je to ^Dmitak, ^E7nemohu ^Amidál.^Dmi

Ref. ^AmiVidím, že už se ^E7šeří,
a vím teď, že jen ^Amizbývá smutek zavřených ^Dmidveří ^F
^G7pro toho kdo je ^Csám.
Pro toho, kdo si ^F#věří,
pro toho, kdo si ^Emizpívá,
přesto^Amiže na rtech ho ^Ami7studí p^D7olibek posled^Fní. ^FmiO-o-o-^G7o.

2. ^COči má sněhem ^Amizaváté,
v ^Emiduši má chladný stín,
^Dmiaž se mě jednou zeptáte,
co z toho mám, že žiju sám, neodpo^Amivím.^E7^Ami^E7
^AmiCo z toho mám, ^Dmiže žiju sám,
^Fže žiju ^E7stále ^Amisám. ^Dmi^Ami^Dmi^Ami