Náhrobní kámen

1. ^GKdyž půjdeš ^Emipo cestě, ^Gkde růže ^Avadnou, kde rostou ^Gstromy ^Cbez lis^Gtí,
tak vyjdeš ^Emina místo, ^Gkde tvý slzy ^Aspadnou na ^Ghrob, ^Cco nikdo neči^Gstí.

2. Jen starej rozbitej náhrobní kámen řekne ti, kdo nemoh už dál.
Tak sepni ruce svý a zašeptej ámen, ať jsi tulák nebo král.

Rec. Dřív děvče chodilo s kyticí růží, rozdávat lidem štěstí a svůj smích.
Oči jí maloval sám Bůh černou tuší, pod jejím krokem tál sníh.

3. Všem lidem dávala náručí plnou, sázela kytky podél cest.
Jednou však zmizela a jako když utne, přestaly růže náhle kvést.

4. Pak jsem jí uviděl, ubohou vílu, na zvadlých květech věčně snít.
Všem lidem rozdala svou lásku a sílu, že sama dál nemohla žít.

5. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen a čerstvé růže jsem tam dal.
Pak jsem se pomodlil a zašeptal ámen a svoji píseň jsem jí hrál.