Na konečné tramvaje

F
F
Fdim
Fdim
Cmi6
Cmi6
C#7
C#7
C7
C7
Dmi
Dmi
G7
G7
A7
A7
D#dim
D#dim
Edim
Edim
Gmi
Gmi
1. TFoulám se na konečný trFdimamvaje, kdCmi6e jsi mě před půlrokem nBbmaj7echala.
ŘC#7íká se: kdC7o uteče, vDmiyhraje, G7a ty jsi navíc ještě nC#7(A7)ěkam nutně spC7(A7)ěchala.
2. Nicméně doufám, že tu vystoupíš, věřím, že tento zázrak stane se,
jen co se nalíčíš a nakoupíš, jedna z těch tramvají tě ještě dneska donese.
R. MDmiůra světlem zmBbámená blA7oudí slepým jDmiízdním řD#dimádem,
nEdimoční nebe vDmiolným pGmiádem rFozmačkalo dA7en.
BDmiezbranná a bBbezcenná a zmA7oklá myš je tDmiato chvD#dimíle,
cEdimo mi vlezla dDmio košGmiile Fa nemůže vA7en.
3. A tak tu s automatem na lístky hledíme mlčky na ty koleje.
Možná má také svoje bolístky, anebo kdoví, jestli se mi v duchu nesměje.
4. A vítr honí lístky po zemi, tisíce procvakanejch mrzáčků,
a tlustej tramvaják si dlaněmi zahřívá mlíko, který hltá přímo ze sáčku.