Moje střevíčky jsou jako ze zlata

1. Moje^D střevíčky jsou jako ze zlata,
když je mám, připadám si hrozně ^A7bohatá.
Ty si vezmu jen v onen slavný den,
až si sednem do kočáru ty a ^Djá.

Moje bílé šaty celé z hedvábí
ty naráz všechny lidi kolem přivábí.
Budu v onen den zářit tobě jen,
až si sednem do kočáru ty a já.

Ref. Ach, jsou samé zlat^Emio, ach, ty stojí za to,
^A7zlaté střevíčky na nohou, ty ^Dtolik krásné jsou.
Jak se pěkně třpytí, ^Emijak se zlatem svítí,
^A7když ty střevíčky pěkně jdou tou zlatou ulič^Dkou.

2. Na své staré banjo nemám vůbec čas,
je to dávno, co ztratilo svůj zlatý hlas.
V onen slavný den bude nalezen,
až si sednem do kočáru ty a já.

Moje sestra Luce a mladší bratr Ben
budou krásní v těch černých šatech v onen den.
Ale nejvíce zlaté střevíce,
až si sednem do kočáru ty a já.

3. Potom řeknu: "Sbohem, děti, musím jít,
odcházím tam, kde věčně září slunce svit."
Sen je vyplněn, přišel onen den,
kdy si sednem do kočáru ty a já.

Všichni lidé budou mi hned závidět
zlaté střevíčky i zlatých šestnáct let.
Budu bohatá, celá ze zlata,
až si sednem do kočáru ty a já.