Když mě brali za vojáka

1. Kd^Amiyž mě brali za voj^Cáka, stř^Gíhali mě dohol^Ca,
v^Dmiypadal jsem jako b^Amilbec,
j^Eak i všichni dokol^Amia, -la, -^Cla, -la,
j^Amiak i všichni d^Eokol^Amia.

2. Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti,
jak mám správný voják býti
a svou zemi chrániti, -ti, -ti, -ti,
a svou zemi chrániti.

3. Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil,
vzpomněl jsem si na svou milou,
krásně jsem si zabulil, -lil, -lil, -lil,
krásně jsem si zabulil.

4. Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic,
po chodbě furt někdo chodil,
tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic,
tak nebylo z toho nic.

5. Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla,
protože mladá holka lásku potřebuje,
tak si k lásce pomohla, -hla, -hla, -hla,
tak si k lásce pomohla.

6. Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala,
řek' jí, že má zrovna volnej kvartýr,
tak se sbalit nechala, -la, -la, -la,
tak se sbalit nechala.

7. Co je komu do vojáka, když ho holka zradila,
nashledanou, pane Fráňo Šrámku,
písnička už skončila, -la, -la, -la,
jakpak se vám líbila, -la, -la, -la?
No nic moc extra nebyla.
konec event: ^{EFGCDmi        EAmi}