Jarní tání

Hmi
Hmi
Emi
Emi
D
D
G
G
F#
F#
1. Když první Hmitání Emicestu sněhu Dzkříží Ga nad leEmidem se F#voda objeHmiví,
voňavá zem se Emisněhem tiše Dplíží, Gtak nějak Emilíp siF# balím, proč, Bůh Hmiví.
R. Přišel čas Gslunce, zrození a Dtratí, na kterejch Gpotkáš kluky ze všech Dstran.
[: HuF#benej HmiJoe, Čára, Ušoun se ti Emivrátí, oživne Gkemp, F#jaro, vítej k Hminám. :]
2. Kdo ví, jak voní země, když se budí, pocit má vždy, jak zrodil by se sám,
jaro je lék na řeči, co nás nudí, na lidi, co chtěj zkazit život nám.
3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo, srdce těch pánů, co je jim vše fuk,
pak bych měl naděj, že i příští jaro bude má země zdravá jako buk.