Já sám pozdě večer

C
C
G
G
Dmi
Dmi
G7
G7
C7
C7
F
F
1. CJá sám pozdě večer jsem do sálu vešel,
sedl za stůl a uslyšel Gsmích,
Dmikrásná se G7zdála a Dmina mne se G7smála,
já se Dmizeptal, jak G7říkat jí Csmím,
jestli chceš, tak mi tykej a jak chceš mi říkej,
máš-li touhu, tak C7líbat mě Fsmíš,
a G7bílá jak svíce už neřekla více,
já se díval, jak sedá si Cblíž.
2. Pak jsem ho spatřil, on k silákům patřil,
a vzápětí zamířil k nám,
já cítil, jak blednu a dech můj se krátí,
já malý byl a byl jsem sám,
to, co potom se stalo, mě úplně vzalo,
měl začít a právě mě zbít,
však zničil mé plány, řek' namísto rány
slov pár, dodnes slyším je znít.
Ref. Řekl jí:"CLásko, mě ubývá Fsil,
já říkal si dávno, že bídným jsem Cbyl,
Fcítil se králem, teď chudák jsem málem
a v mlhách se ztrácí můj Ccíl,"
řekl jí:"G7Lásko, mě ubývá Csil."
3. Dál vím, že zmizel jak spadané listí,
ale jeho stín nezmizel s ním,
my dál tu hru hráli a ve dveřích stáli,
i tam s námi stál ten stín,
byla krásná jak nebe, já slyšel sám sebe,
jak si říkám, že nepůjdu dál,
teď nevím nic o ní, jen hlavou se honí
těch slov pár a stín, co tam stál.