Frankie Dlouhán

1. ^CKolik je smutného, když ^Fmraky černé ^Cjdou lidem nad hla^Gvou, ^Fsmutnou dála^Cvou,
já slyšel příběh, který ^Fvelkou pravdu ^Cměl, za čas odle^Gtěl, ^Fkaždý zapo^Cmněl.

R. ^CMěl kapsu ^Gprázdnou Frankie Dlouhán, po státech ^Ftoulal se jen ^Csám,
a že byl ^Fveselej, tak ^Ckaždej měl ho ^G7rád.
Tam ruce k ^Fdílu mlčky přiloží a ^Czase jede ^Amidál
a ^Fkaždej, kdo s ním ^Gchvilku byl, ten ^Fdlouho ^G7se pak ^Csmál.

2. Tam, kde byl pláč, tam Frankie hezkou píseň měl, slzy neměl rád, chtěl se jenom smát,
a když pak večer ranče tiše usínaj, Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.

3. Tak jednou Frankieho vám našli, přestal žít, jeho srdce spí, tiše smutně spí,
bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, farář píseň pěl, umíráček zněl.