Dobrodružství s bohem Panem

1. Je ^Amipůlnoc nádherná, ^Gspí i lucerna,
^Ftys mě opustil ^Eospalou,             //vošustil
tu ^Amiv hloubi zahrady ^Gcítím úklady,
^Fs píšťalou ^Eněkdo sem ^Amikráčí,
^Chrá náramně ^Gkrásně a na mě
^Ftíha podivná ^Edoléhá,
^Chrá náramně, ^Gzná mě, nezná mě,
^Fněha a ^Ehudba až ^Amik pláči.

2. Pak ^Amináhle pomalu ^Gskládá píšťalu,
^Fkrok, a slušně se ^Euklání,
jsem ^Amirázem ztracená, ^Gco to znamená,
^Fodháním ^Estrach, a on ^Amipraví:
^CPan jméno mé, ^Gmám už renomé,
^FPan se jmenuju ^Ea jsem bůh,
^CPan, bůh všech stád, ^Gvás má, slečno, rád,
^Fjen Pan je ^Epro vás ten ^Amipravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,
Pan mi zmizel i s píšťalou,
od Pana, propána, o vše obrána,
ospalou najde mě máti,
hrál a ve tmě krásně podved' mě,
kam jsem to dala oči, kam,
Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh
počítám "dal" a "má dáti".