Dědečkovy hodiny

1. V naší ^Gmalé kuchy^Dni tloukly ^Gstaré hodi^Cny
dlouhých ^Gdevadesát ^Dlet na stě^Gně
a můj děda řadu ^Dlet vstával ^Gráno přesně v ^Cpět
sám je ^Gnatahoval ^Dkaždoden^Gně
Byly koupeny v den, kdy byl ^Cděda naro^Gzen
vždycky rád poslou^A7chal jejich ^Dhlas
život se ^Gdal v ^Dlet a ^Gdevadesát ^Clet je jen ^Gkrát^Dký ^Gčas

Ref. ^GKráčely rok ^Cza ro^Gkem - -  dědečkovým ^Cživo^Gtem,
jednou ráno zůstal ^Dspát, život ^Gmá svůj pevný ^Cřád
to snad ^Gzná ^Dkaždý z ^Gnás.

Budou kráčet rok za rokem celým naším životem
a svým hlasem budou nás varovat, co umí čas
když se rozletí.

2. Napřed kluk, za pár let statný muž a potom kmet
černý vlas, ctihodné šediny
člověk stárne, je to tak, život jede jako vlak
ať ho ženou roky nebo vteřiny.
Přitom rok od roku tikaly mu do kroku
hodiny, které měl tolik rád
život se dal v let, za devadesát let náhle zůstal stát.

3. Po té noci ledové přišlo jitro zářivé
domem zní zase pláč dítěte.
To náš nový syn způsobem obvyklým
říká nám, že je rád na světě.
V naší malé kuchyni visí nové hodiny
místo těch, které jsou teď ve smetí
začaly, tik-tak, vesele počítat nové století.