Darmoděj

1. ^AmiŠel včera městem ^Emimuž a šel po hlavní ^Amitřídě,^Emi
Amišel vcera městem ^Emimuž a já ho z okna ^Amividěl,^Emi
Cna flétnu chorál ^Ghrál, znělo to jako ^Amizvon
a byl v tom všechen ^Emižal, ten krásný dlouhý ^Ftón,
a já jsem náhle ^F#dimvěděl: ano, to je ^E7on, to je ^Amion.

2. Vyběh jsem do ulic jen v noční košili, v odpadcích z popelnic krysy se honily
a v teplých postelích lásky i nelásky, tiše se vrtěly rodinné obrázky
a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

R. ^AmiNa nana^Emina ...^{CGAmiFF#dimE7}

3. Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát, měl kabát z hadí kuže, šel z něho divný chlad,
a on se otočil, a oči plné vran, a jizvy u očí, celý byl pobodán,
a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

4. Mlčky se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel, a v ústech flétnu měl
od Hieronyma Bosche,
stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, jak moje svědomí, když zvrací v záchodě,
a já jsem náhle věděl: ano to je Darmoděj, můj Darmoděj.

R. ^AmiMůj Darmo^Emiděj, vaga^Cbund osu^Gdů a lásek,
^Amijenž prochá^Fzí všemi ^D#dimsny, ale ^E7dnům vyhýbá se,
můj Darmoděj, krásné zlo, jed má pod jazykem,
když prodává po domech jehly se slovníkem.

5. Šel včera městem muž, podomní obchodník, šel, ale nejde už, krev skápla na chodník,
já jeho flétnu vzal, a zněla jako zvon, a byl v tom všechen žal, ten krásný dlouhý tón,
a já jsem náhle věděl: ano já jsem on, já jsem ...

R. Váš Darmoděj, vagabund osudů a lásek, jenž prochází všemi sny, ale dnům vyhýbá se,
váš Darmoděj, krásné zlo, jed mám pod jazykem, když prodávám po domech
jehly se slovníkem.