Cesta na Island

C
C
G
G
D
D
Ref. CNechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět Gislandskej kraj,
mý šedivý vlasy mi Dza pravdu Gdaj'.
1. Až nGěkdo ti, hochu, vo CIslandu řekne, svým kDoltem ho přikrej a bGuď na něj zlej,
kdo slovíčko dobrý vo tCom kraji cekne, je dDočista blázen, a tGy se mu směj.
2. Kdo kanady prodřel v tom pohřebním koutě, kdo šedivý vlasy z tý hrůzy teď má,
kdo viděl ty stíny, co do hrobu zvou tě, ten třesoucím hlasem mi za pravdu dá.
3. Jó, tenkrát v tom roce, co bylo to sucho, chlap přišel a povídá úplnou báj,
že sežere z kojota syrový ucho, esli nám neřekne, kde leží ráj.
4. Pak v proklatým vedru sme lesama táhli, kde smrděj tůně a zrzavej mech
a stromy jak tráva, když na ně sme šáhli, padaly na zem, to člověk by zdech'.
5. Pak začaly kopce a šutráků fůry, když jazyk nám votek, jdem bez vody dál,
my cucali šťávu ze stromový kůry a islandskej ďábel se z voblaků smál.
6. A večer, když ztahaný na zem jsme padli, ty islandský zvířata divnej maj mrav,
přes kemp, kde ležíme jak kytky zvadlý, stádo se přehnalo divokejch krav.
7. Můj Bože, proč nedáš nám voddechnout chvíli, proč trestáš nás pravicí krutou a zlou,
tam v islandskejch horách to sténá a kvílí, to ubohejch trempířů přízraky jdou.
8. Tak zašel tam jeden a ztratil se druhej a ze skály padal a příšerně řval
a veselej Davy byl do rána tuhej, až zvostal jsem samotnej uprostřed skal.
9. Já za chvíli zdechnu, jen minuta zbejvá, tak skončila cesta, moc dobře to vím,
a islandskej ďábel už prstem mi kejvá, až zaleze slunce, já vodejdu s ním.
10. Ač není tu žádnej, kdo pro mě by plakal, já jedinou radu chci nakonec dát,
kdyby vás někdo do Islandu lákal, tak voprátku na krk a poslat ho spát.