Ascalona

1. ^CTáborák ^Emizvolna ^Fzhasí^Cná, ^Gosada už jde ^Cspát,
^D7kytara tiše doznívá, ^Gdo duše padá chlad,
^Cstařičký ^Emišerif ^Fuž lí^Cně ^Gruku po láhvi vzt^Cáh'',
^Fpistole chová na klíně, ^Gbrouká si v temnotách.

R. ^GKdyž jsem byl ml^Cád, ^C7bývala Asca^Flon^Fmia nejhezčí ^Cosadou, ^D7kterou jsem ^Gznal,
^Gjak často^Ckrát ^C7hýřila Ascal^Fona ^Fmidivokou ^Cnáladou, ^D7již Bůh nám ^Gpřál,
^C7však slávě ^Fpistolí už zvolna doz^Cníva a ^C7lesem nehl^Fučí to^D7 vlčí volá^Gní,
já půjdu^C spát, však vla^C7jka ^FAscalony ^Fmimusí ^Cnad mým hrobem ^Gnavěky vl^Cát.

2. Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár,
šerif své těžké pistole pověsil na stožár,
na vlajku smutně se dívá, kytaru pohladí
a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí.