Můj táta byl jen střízlík

1. ^GMůj táta ^Cbyl ^D7jen ^Gstřizlik, měl sílu ^Cne^D7velkou,
Jak já jsem ho znal, byl větší než král, jen jedinou myšlen^Gkou:

R. "Nesmíš být ^Cni^Dkdy ^Glíný, nesmíš se ^Cprá^D7ce bát!
jen se stále snaž, jak nejlíp to znáš. Co děláš, to dělej ^Grád!"

2. Když jsem se někdy díval, jak mámu objímal,
tak natáhl krk, pak lišácky mrk, na to hned mi povídal.

3. Z tváři mu úsměv zářil, někdy i smůlu měl.
Tehdy zaplakal, když jsem se ho ptal, řek' mi: "Proč bych nebrečel?"

4. Vidím ten den jak včera, když nám horečkou zbled.
Ale dřív než zhas, pozved ještě hlas, a pak mi řek naposled...