Do kopce nebo rovinou

1. ^GDo kopce ne^G7bo ^Grovinou, vždy s ^D7úsměvem, vždy s ^Gúsměvem,
^Gmy jdeme s tvá^D7ří ^Gveselou, my ^D7jdeme s úsmě^Gvem.
^D7Nám žádná cesta daleká, nás žádná oběť neleká,
^Gnás hřeje lás^D7ka ^Gveliká, my ^D7jdeme s úsmě^Gvem.

2. V nás každá strunka musí zmít, vždy s úsměvem, vždy s úsměvem,
v nás vše, co dobré, musí žít, my jdeme s úsměvem.
Před námi celý život jest, nás pravdy prapor bude vést,
kde my jsme, musí růže kvést.